Menu
Obec Horní Radouň
Horní Radouň

Historie obce

Osídlení krajiny na sever od Jindřichova Hradce

Roku 1185 obdrželi Vítkovci od českého knížete Bedřicha jako léno jihočeskou krajinu. Podle jiných pramenů se tak stalo za Přemysla Otakara I. Rozsah léna svěřeného Vítkovcům byl velký. Od hory Lískovec u Počátek, na jih kolem moravské hranice k Vitorazi, na sever celé povodí Lužnice až k hoře Tábor.

Podle zpráv z Kosmovy kroniky byly kraje na jihu Čech zalidňovány později než jiné oblasti pro neprostupný prales a četné močály.

První zprávy o obci Horní Radouň

První zprávy o obcích, pokud se zachovaly, zachycují obvykle změnu vlastnictví vrchnosti k osadě. V historických zápisech jsou uváděna různá data první zprávy o Horní Radouni. V Průvodci po sbírkách okresního archivu Jindřichův Hradec (autor Dr. Václav Filip), uvádí se rok 1437. Dr. Profous ve svém rozsáhlém díle Místní jména v Čechách uvádí, že Horní Radouň je dlouhá ves rozkládající se podle horního toku stejnojmenného potoka 7 km jihozápadně od Kamenice nad Lipou. První zpráva je z roku 1487: ln villis Těmice at Hornj Raduně. Roku 1528 ves Raduni Hořejší, 1564 Hornj Radaun (panství Kamenice a Vřesná). Roku 1790 Ober Radaun, Hornj Radaun. Je pravděpodobné, že obec byla založena mnohem dříve, než uvádějí tyto dochované prameny. Také uspořádání některých stavení dokazují, že vznikly již dávno v době gotické. V jednom pořadí budov jsou obytné místnosti a následující chlévy, druhé pořadí sloužilo k uskladnění pice a sklizeného obilí. Teprve později, kdy se sklízelo více obilí, byly přistavovány stodoly, spojující obě pořadí. Sýpky na obilí byly nad obytnými místnostmi. Teprve v 19. století se k těmto účelům stavěly nové, i dvoupodlažní budovy.

Spojení osady se sídlem panství bylo původně po úzkých stezkách, které sloužily k pěší komunikaci nebo k hnaní dobytka. Na místě těchto stezek byly v pozdější době udržovány cesty pro jízdu volskými, později i koňskými potahy. Taková stezka, později cesta, spojovala tvrz bozděchovskou s Jindřichovým Hradcem. Vedla kolem potoka. Horní Radouň opouštěla tam, kde byl statek Tůmů. Dnešní uspořádání silnic je z konce 19. století.

Obyvatelé obcí (osadníci) byli nuceni odvádět poplatky vrchnosti. Několik let po vzniku osady byly od této povinnosti osvobozeni. Tam, kde vznikla osada na lesní půdě, bylo toto osvobození 15 - 18 roků. Roboty původně nebyly. Až později se robotovalo 3 - 4 dny z lánu do roka. Vlastníkem půdy
byl pán, sedlák byl uživatelem dědičným. Již ve 14. století nemohl sedlák odejít ze svého statku bez svolení pána, který měl i právo hrdelní. Koncem 15. století byl vydán zákaz volného stěhování poddaných. Roku 1567 byla zavedena berně domovní. Platilo se 10 - 20 grošů z každé usedlosti.
Těžké období života přinesla obyvatelům třicetiletá válka. Před válkou byl v každém větším hospodářství koňský potah, po válce zbyli v celé Horní Radouni pouze dva koně. Ostatní sebralo vojsko. K zajištění polních prací sloužily volské potahy. Nižší byly i počty ostatních zvířat.

Podle zpráv z historických pramenů byla většina osadníků této oblasti náboženského vyznání podobojí, a to od dob husitských válek. Po třicetileté válce, kdy došlo k násilné rekatolizaci, patřila Horní Radouň farou a kostelem ke Kamenici nad Lipou. Roku 1672 došlo k obnovení farnosti v Kostelní Radouni. Pravidelné vedení matrik začalo roku 1679. Tyto zápisy v matrikách se dochovaly do dnešních dnů. Jsou zdrojem poznání o jednotlivých občanech a rodech na této farnosti. Zdrojem poučení jsou i zpovědní seznamy z let 1671 - 1752. V těchto seznamech jsou jmenovitě zapsáni ti, kteří se nezúčastnili zpovědi. V roce 1671 je v něm zapsáno 29 osob z Horní Radouně.

Podle robotního patentu císaře Leopolda I. z roku 1680 se robotovalo od východu do západu slunce. V poledne byla 2 hodiny přestávka. V době žní dostávali robotníci jídlo jednou až dvakrát denně. Roku 1747 byl zřízen tereziánský kata str. Obsahoval popis pozemků, počet a druh hospodářského zvířectva, byla zapsána řemesla a obchod. V roce 1770 byl vydán císařský patent, který umožnil poddaným zakoupit si od vrchnosti grunt a zapsat ho do katastru. Úlevu přinesly i reformy císaře Josefa II. Bylo zakázáno trestání holí a karabáčem. V roce 1781 bylo zrušeno nevolnictví. V roce 1785 byly zahájeny práce na josefinském katastru. Trvaly 4 roky. Patent dědícký, podle kterého usedlosti přebírá nejstarší syn, byl vydán dne 3. 4. 1787.

Další úlevy nastaly až v revolučním roce 1848, kdy byla zrušena robota.

V roce 1849 vyšel zákon, podle kterého je každá obec svobodná a volí sama své zastupitelstvo.
Ve druhé polovině 19. století se na venkově začala rozvíjet nová struktura života. Přispěla k tomu i železnice. Lidé mohli cestovat za prací i do vzdálenějšich míst Také v zemědělství nastaly velké změny Nastupuje mechanizace, ruší se úhory, rozšiřuje se pěstování brambor a jetele. Výnosy plodin se zvyšují a musí se rozšiřovat hospodářské budovy.
Tento příznivý vývoj byl narušen 1. světovou válkou. Na podzim roku 1914 museli narukovatvšichni muži mladší 40 let. To značně zkomplikovalo hospodaření na usedlostech. Po osamostatnění Československa v roce 1918 se naše republika zařadila mezi nejvyspělejší státy světa. To mělo příznivý vliv i na rozvoj obce Horní Radouň a životní úroveň jejích občanů.

Z obecní kroniky

Kronika obce Horní Radouň byla vedena pouze po krátké časové období.

Obecní zastupitelstvo pověřilo tímto úkolem učitelku místní školy paní Jaromíru Myslíkovou v roce 1927. V roce 1932 odchází Jaromíra Myslíková na jinou školu a vedení kroniky je svěřeno Ludvíku Šenoldovi čp. 14, tehdy pětadvacetiletému. Oba kronikáři, především pak p. Ludvík Šenold, se věnovali svému úkolu velmi zodpovědně a z vyprávění pamětníků se snažili podat obraz obce již od dávných dob. Podrobněji je však zaznamenáno období od konce 19. století. V této době většina místních obyvatel získává obživu prací v zemědělství. Na hospodářství sedláků vypomáhají drobní rolníci. Někteří řemeslníci odcházejí přes léto za prací do Vídně, později do Prahy. Většina občanů je římskokatolického vyznání, menší část českobratrského vyznání nebo bez vyznání.

Významné pro život v obci bylo v té době zajištění vhodných prostor pro vzdělávání dětí. Vyučování se odbývalo v domě čp. 51, který nevyhovoval především pro nedostatek místa. Kolem r. 1895 se v obecním zastupitelstvu i mezi občany hovořilo o potřebě nové budovy. Rozhodnutí o stavbě nové školy se rodilo těžce. Někteří se obávali velké finanční náročnosti stavby. Spor nastal též o umístění budovy v obci. Nakonec se vše vyřešilo. Stavbu školy provedla firma p. Housera v letech 1896 - 1897 za 11.000 zlatých. Budova bývalé školy byla později přestavěna na hostinec. Prvním správcem nové školy byl pan František Buřič, který v Horní Radouni působil od roku 1888 do roku 1917. Byl příkladným učitelem a vychovatelem dětí. Horlivě se věnoval ovocnářství. Snad v každém stavení měli ovocný strom, který pocházel ze školní zahrady.

Svého zvolení do okresní silniční rady využil starosta Jan Kupka na přelomu století k prosazení požadavku obce na vybudování silnice do Nového Etynku. Horní Radouň v té době patřila k okresu Pelhřimov. Později postavila obec svým nákladem silnici středem obce a napojila ji na silnici do sousedního okresního města Jindřichova Hradce. Silnice do Deštné byla vybudovaná firmou Buchta kolem roku 1912.

Již v roce 1901 zahájil v obci svou činnost spořitelní a záložní spolek. Jeho zakladatelem byl Tomáš Kupka, bratr starosty Jana Kupky. Kampelička umožnila občanům získat výhodnější úrok při uložení peněz a na druhé straně snazší získání úvěru než v městských záložnách. Úřadovalo se zprvu v budově školy a v roce 1930 byla kampelička přemístěna do nově postavené budovy. V roce 1907 byl založen sbor dobrovolných hasičů, v dalším roce vybudováno hasičské skladiště a zakoupena výstroj pro 18 mužů. V roce 1909 zahájila svou činnost vzájemná požární pojišťovna. V roce 1919 bylo založeno konzumní družstvo a v roce 1925 vznikl divadelní odbor, jehož předsedou byl řídící učitel Jaroslav Mandlík. Ochotnické divadlo mělo významnou úlohu v kultuře té doby. Každý rok bylo v obci sehráno několik představení, která se těšila velkému zájmu spoluobčanů.

Snaha po pokroku a dosažení lepších životních podmínek byla přerušena první světovou válkou. Světové velmoci se na válku připravovaly již mnoho let a vyhledávala se jen záminka. Tou se stal atentát v Sarajevu na následníka rakousko-uherského trůnu Ferdinanda d'Este a jeho manželku. Na svátek sv. Anny 26. července 1914 byla vyhlášena mobilizace a do války postupně narukovali muži do stáří 40 roků. Odešli otcové i synové a zanechali vísku v tak smutné náladě, že její obyvatelé - výminkáři, ženy a děti se dlouho nemohli vzpamatovat. Nutné polní práce je však donutily, aby se opět chopili hospodářství. Postupem války smutných událostí přibývalo. Málokterý z vojinů psal domů. Někteří byli v zajetí, jiní přijížděli po zraněni domů na zotavenou. Po vyléčení se však museli vrátit znovu na frontu.

Nastala bída. Roku 1916 byly zavedeny lístky na potraviny - chlebenky, cukřenky, kávenky aj. Mletí obilí ze svého bylo povoleno pouze na mlecí výkazy. Lidé se snažili zachránit část potravin před rekvisicemi tím, že je schovávali. Městští obyvatelé činili výtky venkovanům, že s potravinami keťasí, ale činili tak neprávem. Za utržené peníze nemohl hospodář pro strašnou drahotu uživit a obléci ani sebe. Výrobky byly až čtyřicetkrát dražší než před válkou. Utrpení obyvatelstva bylo hrozné a jen naděje, že bude lépe, usnadňovala snášet bídu a válečné strasti.

S postupem války a po přibývajících neúspěších rakouské armády byli do vojska povoláni mladíci do 18 let a muži do věku 50 let. Všichni měli snahu vyhnout se vojenské službě. V roce 1918 nastává všeobecný rozvrat. Vojáci se nedostavovali ke svým plukům z dovolených, nepůsobily ani nejpřísnější hrozby. Hospodáři dávali své výrobky a dobytek jen z donucení.

Konečně nadešel den, kdy se dočkal zotročený národ, zesláblý válečnými útrapami, svobody. 28. října 1918 prohlásil Národní výbor v Praze samostatnost národa. Zpráva o převratu dorazila do zdejší obce k večeru. Přesto, že již byl soumrak, věděla o tom za chvíli celá vesnice. Několik občanů s místní hudbou procházelo obcí a radostnou zprávu zvěstovali Radost se však mísila s bolestí pozůstalých, neboť šestnáct místních občanů položilo své životy na různých frontách a pochováni jsou na neznámých místech.

Ani počátek svobodné republiky nebyl lehký. Drahota trvala a potíže způsobovalo i zabezpečen í měny. Rakouské pen íze byly kolkovány a část oběživa byla stažena. Postupně však dochází ke zlepšení. K rozvoji dochází i v zemědělství. Vlivem používání průmyslových hnojiv se zvyšují výnosy a je potřeba rozšiřovat hospodářské budovy. Na mnoha staveních se místo došků objevuje tvrdá krytina. V obci je postaveno i několik nových domků. Jedním z nich je i domek Františka Kubína čp. 98, který v něm v roce 1928 otevřel obchod smíšeným zbožím.

V den 1. výročí osvobození 28.10.1919 se místní občané sešli před školou. Průvod se pak odebral na místo, kde byla na obecním pozemku zasazena Lípa svobody. Slavnostní proslov přednesl pan Kolář, bývalý katecheta z Hadravovy Rosičky. Slavnost byla zakončena taneční zábavou v hostinci Václava Štefla. Při oslavě desátého výročí osvobození v roce 1928 se občané seřadili před hostincem. Od něj se průvod odebral ke škole, kde byla po slavnostním proslovu odhalena pamětní deska na počest padlých spoluobčanů v první světové válce. Ve škole pak byla uspořádána besídka. Večer sehráli ochotníci v hostinci Václava Štefla, kde bylo zřízeno nové jeviště, hru Legionář Lang.

V roce 1932 se po několika přípravných schůzích obec přihlásila za člena elektrizačního družstva. Ještě téhož roku byla do obce elektřina zavedena. To umožnilo rolníkům postupně vybavovat svá hospodářství stroji a na pohon elektrickými motory. Znamenalo to velký pokrok a ulehčení práce. V roce 1933 si koupil první radiopřijímač v obci i okolí pan Jan Fiala čp. 23. V příštím roce již bylo radiopřijímačů v obci několik.
Počátkem měsíce května roku 1934 postihla obec bouře s průtrži mračen a krupobitím. Trvala dvě hodiny. Voda brala vše, co jí stálo v cestě. Poškodila mosty a z polí splavila zeminu. Nejvíce byla postižena Kristina Galařová, které voda odnesla kůlnu se vším, co v ní bylo. Přesto byla v tomto roce úroda dosti dobrá. Jen ovoce bylo málo, protože kroupy omlátily květy ze stromů. Na podzim se objevilo velké množství hub, zvláště hříbků, což všichni s radostí vítali.
Hospodářská krize třicátých let se života v obci příliš nedotkla. Naprostá většina obyvatel bydlí ve svých domech, pouze šest osob obývá místní chudobinec. Skoro všichni se živí zemědělstvím, pouze několik mužů odjíždí za prací jinam. Práce v zemědělství však byla těžká a ceny výrobků nízké. Vláda vydala nařízení na ochranu zemědělců o úpravě obchodu s obilím a krmivy, moukou a mlýnskými výrobky Na jeho základě byla založena Československá obilní společnost Pro rok 1935 vyhlásila následující ceny obilí:

  • 1 q žita Kč 116,-
  • 1 q pšenice Kč 140,-
  • 1 q ovsa Kč 100,-

Jeden metrický cent brambor se prodával za Kč 28,-, cena hovězího dobytka byla Kč 4,- až Kč 5,- za 1 kg živé váhy, prasat Kč 6,- až Kč 7,- za 1 kg živé váhy.

V roce 1934 studují z obce na středních školách dva studenti a tři studentky. V tomtéž roce byla prodloužena vojenská služba ze 14 na 24 měsíců. Byl schválen zákon o povolení rozvodu a rozluky manželské. Nedlouho potom byla v obci rozvedena dvě manželství.

Dne 19. května 1935 se konaly volby do poslanecké sněmovny a senátu. Volební místnost byla v hostinci Václava Štefla. Jednotlivé strany dostaly v obci následující počet hlasů:

  • strana zemědělců a malorolníků - 80, 70
  • strana národně-sociální - 85, 72
  • strana sociálně-demokratická - 32, 29
  • strana živnostníků - 37, 33
  • strana komunistická - 15, 14
  • strana lidová - 14, 14

V prosinci roku 1935 abdikoval na svou funkci prezident Tomáš Garique Masaryk a jeho nástupcem byl zvolen Dr. Edvard Beneš. Na počest prezidenta osvoboditele konala se i v naší obci v den jeho 86. narozenin 7. března 1936 slavnostní schůze obecního zastupitelstva za účasti všech spolků a veřejnosti. Účastníci odeslali blahopřejný telegram bývalému prezidentovi. Součástí oslavy byla žákovská besídka a ve večerních hodinách vatra u hradecké cesty. Také o rok později, 7. března 1937 konaly se oslavy narozenin bývalého prezidenta. Nikdo v té době netušil, že naposled. O půl roku později prezident Masaryk zemřel. Nedlouho po jeho úmrtí ztrácí i jeho republika svou svobodu.

V tomto místě zápisy v kronice končí a kronika již nebyla pravidelně vedena. Jsou v ní zaznamenány pouze dva zápisy a to při slavnostním otevření poštovního úřadu v Horní Radouni, dne 1. března 1957 a při slavnostním otevření kulturního domu v Horní Radouni dne 5. srpna 1973. Přes snahu obecního zastupitelstva, kdy byli postupně získáni dva kronikáři, nepodařilo se dosáhnout toho, aby byla kronika dále vedena.

Zdroj: publikace "Horní Radouň 2001"

Obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
skoro jasno 6 °C 0 °C
středa 20. 3. jasno 7/-2 °C
čtvrtek 21. 3. oblačno 5/0 °C
pátek 22. 3. skoro jasno 6/-2 °C

Svátek

Svátek má Josef

Neslyšeli jste hlášení místního rozhlasu? - NEVADÍ - vytočte tel. číslo 734 626 043 a přehraje se vám poslední hlášená zpráva.